Utopie

Utopie - proklínaný i přitažlivý květ evropské kultury.

Utopie znamená doslova „místo, které není", skoro by se tedy dalo říci „Nikdeov". Nejde pouze o název knihy Thomase Mora, tento pojem je běžně používán pro literární žánr, který má v evropské kultuře své pevné místo. Mnohem více pozornosti než jako literárním dílům bylo utopiím věnováno ve smyslu politickém. Utopie totiž popisují lidskou společnost, založenou na jiném než běžném a z dějin známém společenském pořádku. Většinou jde o společnosti více či méně kolektivistické a centrálně řízené, ve kterých je život jednotlivce podroben zájmu celku a pojem spravedlnost, svoboda či štěstí jsou tedy výrazně redefinovány. Řada utopií mívá běžně v čele svého seznamu vizi Platonovu, vylíčenou v jeho Ústavě, ale je i utopie Thomase Campanelly, Bernarda Bolzana a nekonečné řady dalších autorů. K utopiím je možno přiřadit i Komenského projekt Všenápravy. Pozoruhodné jsou utopie vědecké či technické, které na svět přivedl mnich Roger Bacon či Jules Verne. Proč tyto knihy vznikaly, co působily a způsobily, a zda je dobré je číst nebo je snad naopak pro jejich poodvracení či přinejmenším zpochybňování dokonalosti zavedených pořádků patří rovnou zakázat, na to se z různých úhlů zkusíme podívat.