Základy religionistiky, teologie světových náboženství 

Jedním z dědictví evropského osvícenectví je i představa, že člověk i lidstvo se obejde bez náboženství, neboť všechny otázky lidského individuálního i společného bytí bude schopna zodpovědět věda.  Je možná již čas si přiznat, že věda tuto funkci neplní a ani splnit nemůže.  Horší však je, že svoji původní a pravou integrující funkci již namnoze neplní ani náboženství, ba nejednou spíše naopak, ve svých netolerantně fundamentalistických podobách se dokonce stávají problémem. Neutěšený stav světa je možno v jistém smyslu považovat za potvrzení této teze.  Právě toto seznání je výzvou , výzvou podívat se na náboženství a jeho roli v myšlení člověka i v jeho společném bytí, a to v poněkud jiném smyslu, než v jakém je náboženství běžně chápáno a předáváno, to znamená jinak než nekriticky obdivně či stejně nekriticky odmítavě, doslova sine ira et studio, bez hněvu a zaujatosti. Onen nový pohled na náboženství se může opírat i o poznatky, které byly shromážděny v oblasti sociologie, psychologie a filosofie náboženství.