Plánujte. Co chcete během dne, týdne či semestru stihnout?
Sepište si činnosti (škola, sport, četba, rodina…), kterým se chcete během dne věnovat. Tyto činnosti si rozplánujte do časových bloků a vytvořte si harmonogram. Harmonogram v podobě rozvrhu hodin, používáme už od základní školy. Má to svůj význam, časem (zhruba po 3 týdnech) se dodržování rozvrhu změní v rutinu. Díky rutině se snadněji zabýváme i těmi činnostmi, které nemáme rádi a ad hoc se nám s nimi těžko začíná. 
Pokud máte v životě mnoho věcí, které musíte vybalancovat, nebo vám jednoduše strukturování času nevyhovuje, máme tip i pro vás. Tzv. myšlenkové mapování cílů, kdy si vizuálně zaznamenáme úkoly dne či týdne. Mapu můžete průběžně revidovat (překreslovat) podle toho, co vám přinese den. V případě, že i toto je pro vás příliš svazující, stanovte si alespoň každé ráno tři cíle, kterých chcete ten den dosáhnout.
Vytvořte si pracovní prostředí a eliminujte možná vyrušení.
Určete si místo, které slouží primárně k práci a pro sebe si jej přizpůsobte. Práce v posteli není nejvhodnější, neboť se zde nesnadno odděluje čas určený pro práci a čas pro odpočinek. Ve chvílích, kdy pracujete, se snažte redukovat možná vyrušení. Na svým mobilních telefonech si vypněte zvuky, odhlaste se ze sociálních sítí nebo si rovnou vypněte internet. Rovněž lákadla na svém notebooku se snažte omezit. Víte, že si v prohlížeči můžete zablokovat vámi vybrané webové stránky (např. herní stránky, sociální sítě)? Informujte také své okolí, že v daném čase nechcete být rušeni. Na dveře si můžete vyrobit i cedulku "NERUŠIT".
Pracujte v blocích, střídejte různé typy práce a myslete na pauzy.
Při sestavování harmonogramu dne si kromě činností, které chceme dělat, musíme určit i čas, který jim věnujeme. Délka časového bloku pro práci je individuální, ale obvykle se pohybuje mezi 20 až 60 minutami. Po pracovním bloku by měla přijít pauza. ta by však neměla být delší, než samotný pracovní blok (to bychom toho moc neudělali). Můžete začít tzv. pomodoro technikou, která spočívá v 25 minutách práce a 5 minutách odpočinku. Čas vám může hlídat timer nebo aplikace Forest: Stay focused, která vám práci oživí příjemných motivačním prvkem. Během pauz dělejte úplně něco jiného. Pokud pracujete na počítači, tak pauza strávená za monitorem nebude to pravé. Zkuste se radši protáhnout, umýt nádobí, vynést koš, zatančit si. 
Identifikujte zloděje času.
Zjistěte, co Vás brzdí, Kdo Vám krade čas. K tomu vám pomůže časový snímek dne, kdy si během dne zapisujete, jaké aktivity děláte a po jakou dobu. Takový snímek dne, nám ukáže, kolik času trávíme věcmi, které nejsou důležité. Zlodějem času může být záliba v sociálních sítích, klábosení, ale i na první pohled skrytý perfekcionismus, nerozhodnost či neschopnost říct NE. Pojďte se vědomě rozhodovat, čím svůj čas strávíte.
Myslete na papíře.
Co je psáno, to je dáno. Když si něco napíšu, můžu to považovat jako jakýsi slib sobě. Není špatné mít svůj závazek stále na očích (na nástěnce, v mobilu atp.). Z toho důvody si své semestrální cíle, týdenní a denní harmonogram nejen řekněte, ale i sepište. Rovněž ruční psaní časového snímku dne má svůj význam. Pomocí různých aplikací, bychom snadno zjistili, jak trávíme svůj čas na telefonu, ale jakmile večer zjistíme, že jsme X hodin času trávili na mobilním telefonu a X hodin času z toho nedůležitými věcmi, je už pozdě. Pokud si však během dne beru pero do ruky a chci napsat, že se jdu připojit na FB, můžu se zarazit a místo toho začít dělat něco jiného. Zároveň v mobilní aplikaci nerozeznáme, zda jsme čas na internetu strávili hledáním zdrojů k semestrální práci, nebo četli novinky ze showbusinessu.
Jakmile se jednou rozběhnete, je snadné běžet dál.
Někdy se nám do něčeho nechce a stále to odkládáme. Ve většině případů je nejtěžší začít, jakmile začneme, tak už práce na dané věci není tak hrozná. Řekněte si, že jediné, co musíte udělat, je začít. Neodkládejte to nejtěžší, nejhorší na konec dne. Věci, které neradi děláme, které nás nebaví bychom neměli odkládat na konec dne, spíše s nimi začít na hned ráno či dopoledne. Zkuste si představit, jaké to bude, až nudnou, těžkou či nenáviděnou práci doděláte. Až například odevzdáte bakalářskou či diplomovou práci. Jak se cítíte? Jaké to je? To si zapamatujte a až se znovu budete nutit do práce, tak si na tento pocit vzpomeňte.
Žádná rada není univerzální.
Každý jsme jiní a každému funguje něco jiného. Z toho důvodů se nebojte zkoušet a uvedené techniky si přizpůsobit. Než však zhodnotíte, zda vám to funguje nebo ne, dejte tomu chvíli času.
Závěrem připomínáme pár tipů, jak se nezbláznit sám, ve dvou, s rodinou v zádech.
© 2000-2024 Centrum vzdělávání a poradenství VUT
Sídlo: Purkyňova 464/118, 612 00 Brno